Hra

14. dubna 2013 v 22:18 |  Básničky
Kdybych vzala si žebřík a na můj život z vrchu se koukla,
zjistila bych, že vypadá jak rozbitá počítačová hra,
do hlavy bez ustání bych se tloukla
dokud nerozbila by se poslední má blokující kra.
Když jsem byla miminko, můj život možná byl jak pohádka,
pak jako starší navštívil mě kámoš kompromis,
od té doby na mě lepí se jak na každé město odpadková skládka.
a já stále zkouším sobě samotné skládat úzkost odnášející promise.
Někdy možná můj charakter byl jak louka plná květin,
mé řeči a myšlenky voněly jak ranní vánek,
však čas zkušenostmi na mé srdce přinesl spoustu krytin
a teď nedaří se získat zpátky klidný spánek.
Obsah mého života vždy skládal se z milionů věcí,
něco označila bych kladem, jiné ale nikoli,
teď nejspíš jedním rozhodnutím spustila se síla třecí,
vše do pohybu se dalo, aniž čekalo na startovní pistoli.
Všechno ve mně se šíleně pere,
vlastní srdce ani mysl mě neposlouchají,
možná dlouho skrytá pravda na povrch se dere,
snad konečně před mnou samotnou něco si uhájí.
Proč můj život jako porouchaná hra mi připadá?
Proč k něčemu nedokonalému přirovnávám své vlastnosti?
Proč už jako pohádka můj život přijde mi, že nevypadá?
Nemyslím si snad, že můj život pozbyl platnosti?
Nemyslím si to, jen obrovský chaos v sobě mám,
spoustu chyb jsem udělala, spoustu kompromisů podstoupila,
nový Level s větší zátěží bez optání odstartoval nám,
chtěla bych reklamovat poslední sérii, ale kde jsem ji koupila?
Vím, že je tu starý dobrý spoluhráč
který čeká jen, až řeknu:chci a přijímám,
tak rád opustil by se mnou můj vyježděný kruháč,
jenže já se v něm asi vyžívám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama